Mgr. ANNA ŤOPKOVÁ

Porodní asistentkou jsem se stala vlastně takovou "náhodou osudu". Po osmiletém všeobecném gymplu jsem přemýšlela, kam dál a první volbou byla medicína. Vždy mě fascinovalo lidské tělo, jak všechno geniálně funguje a ještě lépe do sebe zapadá. A jako malou holku, vyrůstající v silném ženském rodu, mne o to víc zajímala ženskost ve všech ohledech. 

Jenže v průběhu přijímaček mi došlo, že být doktorkou pro mě vlastně vůbec není a tak jsem šla studovat mou jedinou jinou možnost - porodní asistenci. V té době jsem vůbec netušila, že někdo jako PA existuje. Hned v prvním semestru ve Zlíně jsem objevila všechny možné znalosti a kompetence, co může taková porodní asistentka mít a zamilovala jsem se. V rámci "osobního rozvoje" jsem si udělala studijní pauzu a žila půl roku v Irsku. Po návratu jsem nastoupila na bakalářské studium v Brně.

Již v průběhu praxí na Obilním trhu jsem zjistila, že tato profese mne velmi naplňuje. Ale rozhodně jsem ji nechtěla dělat tak, jak jsem většinu času kolem sebe viděla. Chtěla jsem ženy podpořit k přirozenému porodu, chovat se důstojně k rodičkám a hlavně být pro ženu její průvodkyní, ne velitelem.

Po úspěšném dokončení studií jsem chvilku tápala, kam nastoupit do práce. Do velké porodnice jsem nechtěla, jelikož vím, jak to člověka dokáže semlít. Tak jsem se schovala do ambulance gynekologie. To mi ale dlouho nevydrželo a krátce poté jsem dostala příležitost pracovat v malé porodnici u Brna, v Ivančicích. Zde jsem pracovala bez měsíce 4 roky a jsem za tento čas i zkušenosti nesmírně vděčná.

Jelikož jsem vlastně vždy chtěla pracovat v zahraničí a "rodit v pralese" /haha, být odkázána na své schopnosti a znalosti, pracovat dle plného rozsahu mých kompetencí, byla nutná změna. V porodnici jsem se rok snažila o vytvoření možnosti, jak pracovat v komunitě i na porodním sále. Kvůli omezenosti a neznalosti (i neochotě) tato snaha všech (nakonec ne jen má) přišla vniveč a já se rozhodla využít nabídky pracovat v porodním centru na Karibském pobřeží Mexika. Pracovat v týmu, který má stejný cíl? Pracovat dle plných kompetencí porodní asistentky?? A ještě v Karibiku??? No nakonec to vlastně byla jednoduchá volba. :)

Po dvou letech a více jak 70 porodech jsem se ale rozhodla vrátit z Mexika zpátky domů. A když domů, tak ne jen do Česka ale i přímo do Zlína. Po návratu se mi podařilo přidat do týmu externích porodních asistentek spolupracujících s porodnicí ve Vyškově a pak také v porodnici v Kroměříži. Ženy tedy mohu doprovodit k porodu a plně podpořit, opečovat v těchto dvou porodnicích, nebo v domácím prostředí. A kam mne vítr zavede dál? To se uvidí. Nyní jsem spokojena zpět ve Zlíně.